"Život je boj a sebevrah je ulejvák. Lidi, neztrácejte hlavu, kdo to má po vás uklízet!

jsou všude kolem nás

23. června 2007 v 14:58 | Kajjusha |  záhady
Tento příběh není můj, ale nějak jsem považoval za důležité ho sem napsat.

Mám kamarádku, která žije už několik let v Praze. Měla zaměstnání, při němž často cestovala i do zahraničí.
Před 8 lety v létě pracovně jela do Rakouska. Při zpáteční cestě se s kolegy zastavili v hotelu u hor, že si udělají malý "turistycký" výlet. Měli zůstat tři dny, ale hned při první vycházce, kamarádka spadla tak nešťastně, že musela být převezena do nemocnice. Pád jí způsobil těžké zranění hlavy, byla 26 dní v bezvědomí a prakticky nikdo nedokázal odpovědět na otázku, co bude až se probere.
Když se probrala, bylo z počátku vše O.K. Mluvila, hýbala se, rozeznávala známé lidi - což bylo to nejlepší pro všechny její blízké. Teprve po několika dnech od návratu z nemocnice, začala mít stavy "nevysvětlitelného" strachu. Vždy se její nálada viditelně změnila. Zmlkla, třásla se po celém těle a odmítala o čemkoliv mluvit. Nechtěla nám říci čeho se tolik bojí, nechtěla vždy vůbec komunikovat. Tyhle stavy se začaly tak stupňovat, že jsme ji přemluvili, aby navštívila psychiatrii. Po delším lámání poslechla, ale nijak se její stav nezlepšoval.
Lékaři začali šetřit její mozkovou činnost, probírat fakta a spekulovat nad otázkou, zda se u ní nerozvíjí schizofrenie. Když už její strach byl tak silný, že pro ni začalo být "téměř" nemožné odejít i do práce, skončila v nemocnici. Tam se seznámila s člověkem, kterému poprvé řekla "co vidí a slyší". Ten jí dal kontakt na paní, která se zabývá duchovnem. Po propuštění jí ihned navštívila a od té doby se její "stav" začal zlepšovat.
Teprve před 4 lety se svěřila, co se s ní od té doby děje. Svým zraněním otevřela bránu do "jiného světa". Vnímá hlasy (ačkoli v místnosti nikdo není), vidí stíny, lidi, pohyb a to i přesto, že je naprosto sama. Stále k ní někdo promlouvá a snaží se jí donutit udělat tu či onu věc. Z počátku měla pocit, že blázní a pak se opravdu málem zbláznila (jak sama přiznala). Od doby co byla u té "paní", se naučila svůj "dar"(???) ovládat. Umí jim zakázat vstoupit a umí je i zahnat, pokud je nechce mít nablízku. Řekla, že to nikomu nechtěla říct, protože si připadala jako šílenec a my by jsme ji tak určitě brali také. Jak popisuje, "jsou" všude kolem nás. Stojí při nás a jen nás sledují, či se nám snaží pomoci, ale i uškodit. Někteří nás dokáží svou "touhou" po tomto světe naprosto paralyzovat a "vlézt nám do hlavy" (jak sama říká). Když poznají, že je vidíte, chtějí navázat spojení a to Vás může dohnat až k šílenství. Někteří si prý vůbec neuvědomují, že zemřeli a stále se snaží "fungovat".

Přiznala, že je lepší nic nevidět, neslyšet a být jen v nevědomosti...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
krvavé mám pěsti,střepy nosí štěstí...